Můj rok 2022
Co se událo doma i v práci a že toho nebylo zrovna málo
Do roku 2022 jsem doslova vběhla v nových běžeckých botách. S postupem času moje motivace běhat slábla, ale za to chuť do práce a tvoření nových věcí pro ženy v mých kurzech neutuchala.
Byl to rok ve znamení práce a velkých osobních posunů.
Hned v lednu jsem vytvořila nový minikurz Jak na lahodné kaše pro děti, kde jsem učila přes 1000 žen, jak mohou snadno připravit pro děti obilnou kaši a zpestřit tak snídaně dětem i sobě. Ačkoliv jsem se toho zpočátku bála, ženy byly nadšené a FB skupinu zaplavily fotky desítek kaší. Řada maminek se pak rozhodla pokračovat se mnou dál do navazujícího kurzu Objev kouzlo ranních kaší, kde jsem původní množství receptů zdvojnásobila a kurz tak dostal úplně nový rozměr.
Téměř denně sdílím své zážitky na FB, a proto jsem vstoupila ke Kateřině Polreichové do kurzu Business selfie, abych se naučila, jak se lépe vyfotit tak, aby fotky bavily. Asi jsem v sobě objevila tak trochu herečku, která si to před mobilem umí skvěle užít a udělat si ze sebe i legraci.
Snažím si zpracovat nějaké své strachy a bloky, které na mě občas vystrkují růžky. A tak jsem se otevřela možnosti začít s „ťukáním“ neboli metodou EFT u Kateřiny Sladovníkové, která mi mnohdy dokázala rychle ulevit a postavit mě zpět na nohy.
Účastním se kurzu Homeopatická lékárnička, kde se seznamuji alespoň s pár preparáty homeopatik, které by se nám mohly doma hodit. Vnímám, že homeopatie je pro mě až příliš náročná a neuchopitelná :-).
Současně běhám po zubařích a ortodoncii, kde řešíme můj mléčný špičák, který pomalu vypadává. Za ty roky se není čemu divit :-). Do chirurgického zákroku, dosypávání kosti, rovnátek a implantátu se mi zatím nechce. Věc zub odložena na neurčito.
Další velký posun v oblasti rodinného života mi přinesl několikaměsíční program Partnerská komunikace od Renaty Pelcové. Náš nejmladší Toník nám totiž doma dává trochu zabrat. Bylo pro mě mnohdy velmi těžké mu porozumět a domluvit se s ním. Cítila jsem, že je třeba více pochopit fungování dětského mozku, co děti potřebují, co nám říkají, když se vztekají, jak prožívají nejrůznější životní zkušenosti a jak s nimi komunikovat bez nátlaku a trestů.
Březen byl měsícem velkých věcí. Manžel slavil kulatiny. Já jsem si užila další úspěšnou novou výzvu – Jak na pestrý jídelníček. Byla jsem nadšená, kolik žen šlo skutečně do akce a denně se mnou vařily. 4 desítky z nich se rozhodly jít s mojí podporou ještě mnohem dál do programu Vaříme dětem, který byl nabitý skvělou energií.
Na konci března jsem si s Tondou užila karneval. Oblékla jsem ho do masky Kašpárka, kterou jsem měla schovanou ve skříni. Ušila ji moje maminka před 35 lety pro mě. Přišila jsem jen pár rolniček, a Tonda byl nadšený.
V dubnu připravuji další nový minikurz 3 největší omyly v zavádění příkrmů, na který se nakonec přihlásilo přes tisíc žen. Stovky z nich mi psaly krásné zpětné vazby a děkovaly za povzbuzení, podporu a ujištění. Některé jsem pak měla tu čest provádět svým programem První lžičky s úsměvem. Zde jsem připravila pro ženy maximální podporu, a to hned od 3 expertů. Přizvala jsem totiž k sobě ještě laktační poradkyni Lenku Tumovou a odbornici na potravinové alergie Kateřinu Slavíkovou. Ukázalo se, že tohle je přesně to, co maminky neskutečně uvítaly a přineslo jim to maximální podporu.
Vstupuju do klubu Katariny Brič a učím se tvořit reelsy a gify. Někdy je to fakt bžunda a užívám si to.
Začínám řešit logo a barvy, které budou vyznačovat moji práci, hravost a radost v kuchyni. Domlouvám možnost spolupráce s Magdou Jedličkovou ohledně vytvoření nového webu. Na novém webu by to chtělo samozřejmě taky nové fotky. Proto jsem pozvala Zuzku Hemelíkovou úžasnou fotografku a také moje skvělé modelky Zuzanku s Ivetkou (dcerky od mojí ségry, která mi je půjčila). Přestože jsme fotily asi 3 hodiny, já do toho pekla bábovku a společně jsme mixovaly smoothies, tak byly všechny děti (tentokrát i náš Toník) naprosto fantastické.
Chystám nový webinář o výživě žen po porodu.
S přicházejícím jarem musíme nechat na chalupě pokácet můj životní strom – milovanou třešeň, která rostla společně se mnou více jak 40 let. Tak ráda jsem se schovávala do jejího stínu a šplhala ve větvích. Teď je tam pusto a prázdno. Ale když něco odejde, může přijít něco nového. A tak domlouvám spolupráci se zahradní architektkou Kateřinou Jindrovou a společně tvoříme (zatím jen na papíře) moji novou zahradu.
Pak přichází letní prázdniny. Celá rodina se stěhuje na chalupu a já si dovolila vyhlásit ve FB skupině prázdniny a odpočívat a odpočívat. Teda když opominu, že začínáme s Magdou pracovat na novém webu. Ale do toho se učím pečovat o své vlasy bez chemie, díky Hance Moneam se seznamuji s živou péčí. Je zábava používat věci z kuchyně i na vlasy:-)).
Děti jezdí po táborech, my s manželem vyrazili na několikadenní motovýlet. Pak všichni karavanem do Jeseníků a na kola do Třeboně. Kde na všech cyklovýletech funím vždy jako poslední v řadě. Chybí mi fyzička.
Na začátek školního roku jsem holkám slíbila nový pokojíček. Už nechtěly mít na stěnách růžovou a na zemi koberec s baletkami. Přály si něco víc „cool“. Takže vyhrála tyrkysová, lino v barvách dřeva a kusový koberec. Uff, všichni jsme si mákli. Tyrkysovou zeď si holky s Tondou vymalovaly téměř samy. Já pak udělala bílou jednu stěnu, ale chtělo to i druhou, no i ta třetí chtěla po těch letech lepší nádech. Pak ale vylezl černý strop a tak jsme museli povolat tátu na pomoc. Ten rozhodně malovat nechtěl. Šla jsem na něj opatrně a nakonec to dal :-).
Na doporučení mého manžela, který mi poradil, abych si nepovídala s lidmi jen přes počítač, nastupuji v září na pár hodin učit angličtinu na místní základní školu, kterou mám hned před barákem. Je to zase úplně nový rozměr. Práce s dětmi mě vždy velmi bavila a jsem ráda, že jsem se k ní aspoň takto částečně mohla vrátit.
Čekal mě velký výstup z komfortní zóny. V rámci mých přednášek se vydávám sama autem až do Brna na přednášku pro zaměstnance firmy. A to bych nebyla já, kdybych s sebou nevzala hned mixér a nenaučila je, jak si správně umixovat zelené smoothies – takže jak snadno teorii přenést do praxe a takový malý teambuilding.
V září nás potěšila hned dvě pozvání na svatby. A na jedné jsem měla tu čest jíst za svědkyni, což bylo pro mě velké překvapení a úplně nová zkušenost. S manželem jsme se tak mohli v mysli vrátit do našeho svatebního dne a zasnít se, jak jsme si ho před 15lety (bože toto letí) skvěle užili.
Čekala mě další výzva autem, tentokrát až do Mikulova na víkendové setkání s Ingrid Dach a holkama, které jsem dosud znala jen z podnikatelské branže. Přestože jsme se viděly všechny poprvé, cítila jsem, jako bychom se znaly roky.
Do toho zvu ženy na další akční výzvu. Tentokrát na téma Kouzelné svačinky, kde se mnou chystalo svačinky 5 dní neuvěřitelných 2500 žen.
Skutečně zdravá škola pořádá konferenci o salátových barech ve školních jídelnách, kde přednáším na téma sezónního využití ovoce a zeleniny.
Přednáším v Brandýse, Slaném, v Praze. A finišujeme s Magdou převádění nového webu. To byl pro mě velký oříšek a neskutečně moc práce, kdy jsem si kolikrát už zoufala, že snad už ten web nikdy nedáme dohromady. Nakonec všechno klaplo a web spatřil světlo světa a já jsem z něj nadšená a jsem pyšná na to, co jsme s Magdou dokázaly.
V říjnu Vendulka slaví 13.narozeniny a vnímám, jak už je z ní velká slečna (už mě přerostla), je samostatná a už mě tolik nepotřebuje.
Po náročném podzimu, kde proběhly dvě výzvy za sebou, vyčerpaná odjíždím s manželem na 4 dny do Mariánských lázní. Bylo to boží, jen my dva, sauny, masáže a dobré jídlo.
Vybírám si novou troubu, ta původní nás po 10 letech opustila a já si pohrávám s myšlenkou parní trouby. Potřebuju přeci něco, kde můžu péct ty moje ranní kaše, kde budu sušit ovoce, zavařovat a péct křupavý kváskový chléb. A tak dostávám první vánoční dárek o měsíc dřív a cítím se jak malá holka, až ji poprvé zapnu.
Jsem pozvána na křest knihy Petry Pomajbíkové o hravém cvičení s miminky. A tak i já si začínám pohrávat s myšlenkou, že bych jednou mohla sepsat kuchařku mých vymazlených receptů :-)).
Čeká mě poslední novinka tohoto roku. Zvu ženy na workshop pečení medových perníčků, který měl opět neskutečně velký ohlas. Miluju ty zprávy typu: „Chutnalo nám moc všem, dokonce i manželovi a tento recept se u nás zabydlí“. A tak si naděluji poslední dárek pod stromeček, a to pečení vánočního cukroví ženami, které chtějí prožít Vánoce trochu jinak a vstoupily do kurzu Moje zdravé Vánoce. Každá pečeme, co je zrovna v našich silách a možnostech a necháváme se inspirovat, jak to vypadá s pečením u druhých.
Já do toho po nocích píšu ručně vánoční přání pro mých 100 nejvěrnějších klientek s hřejivým pocitem, jak jim přáníčko s malým dárečkem udělá radost. Bylo to zajímavé zastavení se, když víte, že máte hromadu práce s vánočními přípravami, ale vy sedíte u stolu, posloucháte vánoční koledy a píšete a píšete jedno vánoční přání za druhým.
Nakonec našel pod stromečkem každý to, co si přál a závěr roku je v duchu společenské kooperativní hry Harry Potter, kde se snažíme zachránit Bradavice Vy, víte před kým :-)). Učíme Tondu bruslit. No, někdy mám pocit, že tohle bude náročná výzva pro nás oba, ale snažím se být trpělivá. I když on je někdy běsný, že bruslit nebude, když to neumí. 🙂
Rok uteče mnohdy mrknutím oka. Ale je to dlouhá doba a člověk toho zažije mraky. Něco zapomene hned druhý den a něco mu naopak zůstane v paměti na dlouhá léta.
Věřím, že i ty jsi měla rok plný nezapomenutelných zážitků. A že se stejně jako já těšíš, co ti přinese ten nový.
Hodně zdraví a radosti z vaření ti přeje,
Terina
PS: Moc ráda se s tebou budu pravidelně potkávat ve FB skupině Zdravě od první lžičky po celý život, kde si plním svůj sen, pomáhat maminkám vařit zdravě dětem.